Tento rituální souboj prožívají muži z kmene Suri za řekou Omo extrémě vážně a připravují se na něj týdny dopředu. Mladí Surmové berou tyto zápasy jako možnost předvést se před potencionálními manželkami a získat prestiž ve své vesnici. Historicky se tímto způsobem, tedy kontrolovaným násilím, vyřizovaly spory mezi vesnicemi nebo jednotlivci. Dnes spolu bojují vždy muži z několika vesnic a počet zápasníků se pohybuje v průměru mezi 30 až 50 z každé vesnice.
Všichni účastníci dostanou možnost bojovat alespoň s jedním soupeřem ze strany protivníků. Při souboji je vždy přítomen rozhodčí, který dohlíží na dodržování pravidel boje, která jsou jednoduchá: jeden druhého nesmí zabít a vítězí ten, kdo vydrží stát déle na nohou. Bojuje se asi dva metry dlouhými tyčemi donga a vlastní zápas se jmenuje saginey. Systém zápasu se zdá poněkud nepřehledný. Zápasníci se utkávají ve velkém kruhu tvořeném diváky a bojuje spolu zároveň až pět dvojic. Souboje často končí krvavým zraněním a výjimečně i smrtí protivníka. V takovém případě̌ je donga přerušena a rodina zabitého obdrží náhradu ve formě dobytka.
Dongy se pořádají v období po deštích, tedy někdy od června až do října a účastní se jich až několik set lidí, včetně žen a dětí - ty samozřejmě soubojům jen přihlížejí. Na předem vybrané místo se scházejí skupiny bojovníků, nesoucí barevné prapory svých vesnic, vykřikují, zpívají a zdvihají nad hlavy kališnikovy a dongy. Když vyjdete z buše na mýtinu, kde se donga pořádá a uvidíte několik set polonahých a nahých Surmů, je to úžasná, drsně̌ syrová podívaná, která ve vás okamžitě vyvolá silnou emocionální reakci. Muži bojují vždy úplně nazí a jen někteří mají chrániče na loktech, kolenou a hlavě. Tyto mřížkované chrániče jsou zhotoveny z rostlinných vláken omotaných a pospojovaných bavlnou. Zranění na hlavě, která jsou dost častá, se jednoduše buď nechávají bez ošetření, pomažou se bahnem nebo se hlava stáhne pruhem lýka a muž bojuje dál. Staré jizvy jsou cennou dekorací a tichými svědky této, pro nás brutální zábavy. Během obřadu se někteří vydatně posilňují domorodým pivem, vyrobeným ze zkvašeného čiroku či kukuřice. Oslavují zpěvem a tancem v rytmu výstřelů z kališnikovů vždy, když žena ze sousední vesnice přinese nové pivo.
