Jordánsko

Ammán je hlavním a největším městem. Řadí se mezi nejkrásnější města Blízkého východu a tvoří výhodné výchozí místo pro další cesty za poznáním Jordánska.

Hlavní město Jordánska, kdysi známé jako Rabbath-Ammon a v řeckořímském období jako Philadelphia, spojuje obraz zaniklých civilizací s moderním životem. Ammán je dynamické obchodní centrum s luxusními hotely, restauracemi a uměleckými galeriemi. V centru Ammánu se můžete procházet úzkými rušnými uličkami nebo můžete navštívit Souk, tržiště, kde lze koupit všechno od aromatického koření až po ruční výrobky ze zlata. Z Citadely, vyhlídky na vrcholu kopce, mohou turisté obdivovat nádherné sloupy římského Herkulova chrámu, byzantského kostela a stopy mohutného Umajovského paláce. Citadela shlíží na římský amfiteátr, který byl postaven ve 2. století a jeho kapacita byla 5000 míst. Ammán se kdysi rozkládal na sedmi pahorcích jako Řím, nyní leží na 19 kopcích. Hlavní město má dlouhou a pestrou historii, která sahá více než 9 000 let zpět.

Jerash je město nacházející se 48 km severně od hlavního města Ammánu a je proslavené díky pozůstatkům římské architektury. Antické rozvaliny města Jerash (Gerasa) naleznete v biblických Gileadských horách a jsou jednou z hlavních zajímavostí, která vám Jordánsko nabízí. Na počátku 3. století se Gerasa dočkala svého rozkvětu, který byl však narušen křesťanskými a muslimskými invazemi a zemětřesením v roce 747. Od té doby město začalo upadat. Vstup do Gerasy zajišťoval ve starověku Vítězný oblouk postavený roku 129. př. Kr. k příležitosti návštěvy císaře Hadriána. Dnes je hlavním vstupem Jižní brána. Mezi nejvýznamnější místa Gerasy patří Diův chrám a Oválné fórum, jejichž ruiny dnes můžete obdivovat v centru města. Fórum je ohraničeno 160 jónskými sloupy. Gerasa je dokonalou ukázkou římského provinčního města na Blízkém východě, je považována za nejlépe dochované město z konfederace Decapolis. Městu se také přezdívá Pompeje Východu. Oblast byla pravděpodobně obydlena již v období neolitu. Zdejší úrodná krajina byla domovem mnoha civilizací. Přestože výkopové práce započaly ve dvacátých letech minulého století, předpokládá se, že bylo zatím odkryto pouhých 10% města. Odtud směrem na sever se táhne cardo, 600 m dlouhá ulice. Kdysi musela být výstavní, což dokazuje několik sloupů, které se ještě dochovaly. Na jejím dláždění jsou dodnes patrné koleje od kočárů, které tudy projížděly. V 1. století byl postaven také amfiteátr. Kdysi pojal na 5000 diváků. Z jeho horní části budete mít Gerasu jako na dlani. Největší budovou je Chrám bohyně Artemis přímo ve středu města. Gerasa je po Petře druhou nejnavštěvovanější památkou. Může se pochlubit bohatým kulturním dědictvím z doby neolitické, řecké, římské, byzantské a umajovské. Zdejší divadla každý rok v červenci hostí Geraský festival kultury a umění a přitahují tisíce diváků.

Petra je místem, kterým asi nejvíce láká Jordánsko turisty. Majestátnost tohoto místa a pohádkově nádherné stavby přispěly k rozšíření seznamu světového dědictví UNESCO. Petru najdete za vstupní branou nazývanou siq. Město původně vzniklo jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí (Vádí al-Araba). Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. V tuto dobu zde žili Nabajetci a Petra se stala hlavním městem jejich království. Všechny stavby (chrámy, hrobky, amfiteátr) byly vytesány do pískovce. Město dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př.n.l. kdy tu žilo asi 30 000 lidí. Petru opustili poslední lidé po druhém ničivém zemětřesení v 6. století n.l. Údolí upadalo postupně v zapomnění. Stala se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního města pečlivě skrývali před světem. Prvním Evropanem (od dob křižáckých výprav), jenž spatřil Královskou hrobku v Petře, byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.

Malá vesnička, ležící v údolí Rum. Právě ve Wadi Rum uvidíte jaká krásná je poušť. Místo je plné kaňonů, některé z nich jsou doposud neprozkoumané. Na strmých skalních stěnách naleznete starověké kresby a nápisy, celá oblast je chráněnou krajinnou oblastí s četnými druhy vzácné flóry a fauny. Jedinými obyvateli Wádí Rum jsou vesničané a beduínští nomádi a jedinými stavbami jsou stany z kozí srsti. Je zde pouze několik betonových obchodů. Vádí Rum se celosvětově proslavilo filmem Lawrence z Arábie, který zde založil svůj tábor v době arabského povstání proti Osmanské říši. Jeho kniha „Sedm pilířů moudrosti\\\\" je pojmenována po sedmi přírodních sloupech stojících na vyvýšenině na cestě do Wádí Rum.

Mrtvé moře je bezodtoké slané jezero, jehož hranice tvoří Izrael a Západní břeh Jordánu na západě a Jordánsko na východě. Nachází se 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu, nejníže položeným slaným jezerem na světě. Dosahuje maximální hloubky 380 metrů a je tak nejhlubším hypersalinitním jezerem na světě. Jeho salinita dosahuje 33,7 %, čímž se řadí mezi nejslanější jezera na světě. Tato charakteristická vlastnost Mrtvého moře z něj činí drsné prostředí, které není vhodné pro živočichy. Má rozlohu 1 050 km² (severní část - 810 km²). Je 67 km dlouhé a maximálně 18 km široké. Tyto údaje se v průběhu času mění, neboť jezero poměrně rychle vysychá. Leží v Jordánském údolí a jeho hlavním přítokem je řeka Jordán.

Řeka protékající Velkou příkopovou propadlinou, která tvoří hranici mezi státy Izrael, Jordánsko a Západním břehem Jordánu. Měří 251 kilometrů a plocha jejího povodí je 18 300 km2. Vzniká soutokem tří říček v Chulském údolí, během svého toku protéká Galilejským jezerem a nakonec se vlévá do Mrtvého moře. Velká část vod řeky je lidmi využívána jako pitná voda nebo pro potřeby zavlažování či průmyslu. Historicky a nábožensky je považována za jednu z nejposvátnějších řek světa.

Nikdo skutečně neví, kdo postavil toto město ležící 20 km východně od Mafraqu a 10 km od hranic se Sýrií. Město zažívalo největší rozkvět za Umajovské dynastie, ale zemětřesení, které postihlo Jordánsko v roce 747, srovnalo Umm Al-Jimal se zemí a město již nikdy nebylo znovu postaveno. Stavby z černého bazaltu, které se dochovaly, sloužily kdysi jako domy a obchody obyčejných lidí. Mezi několika většími budovami najdete kostel kombinovaný s kasárnami a zříceninu budovy známou jako Západní kostel. Umm Al-imal můžete navštívit v rámci jednodenního výletu z Ammánu.

Název dali starověcí autoři oblasti v Palestině ležící směrem na jih a východ od Galilejského moře. Název byl odvozen od konfederace deseti měst, které regionu dominovaly. Po smrti Alexandra Velikého velká část jeho vojáků zůstala bez práce. Usadili se, aby žili v míru, postavili nová města nebo přestavěli stará. Avšak s nástupem Římanů, moc potomků Alexandrových vojáků slábla. Řecká města strádala. Decapolis vznikla po Pompeiově porážce. Jako první se o konfederaci zmiňuje Plinius, jmenuje města Scythopolis, Pella, Hippo, Dion, Gerasa, Philadelphia, Raphana, Canatha a Damašek. S výjimkou Damašku se tato města do současnosti nedochovala a zůstaly z nich jen rozvaliny. I tak nabízejí pozoruhodné srovnání s nedalekými semitskými městy. Jejich honosné chrámy, divadla a fóra i dnes poukazují na genialitu tehdejších stavitelů. 

Půvabná vesnička ve výšce 1 300 metrů nad mořem. Je známá zbytky svého křižáckého hradu, jednoho z těch, které ve 12. století střežily Svaté město Jeruzalém. Jedna z rozhodujících bitev, která znamenala vyklizení křižáckých pozic ve Svaté zemi a tím i konec křižáckých tažení, se odehrála právě zde. Sultán Salah ad-Din (známý u nás spíše jako Saladin) tady roku 1187 zvítězil a učinil hluboký průlom do křižáckého území.

Hrad se těšil významnému postavení, neboť byl postaven na významné obchodní a poutní cestě spojující Damašek s Mekkou, a zároveň byl blízko Jeruzaléma. Za vlády Křižáků byli zajatci vrháni dolů ze zdí pevnosti. Částečně opravený křižácký hrad ukrývá díla Mamlúků a Křižáků. Při prohlídce hradu, který svým tvarem připomíná písmeno „A“, si můžete prohlédnout nabatejské řezby na severovýchodní zdi. Severovýchodní obloukový vstup vede do kuchyní, které se mohou pochlubit velkou cihlovou pecí, krbem a lisem na olivy. Podél východní zdi a kolem trosek kostela dojdete k mamlúcké hradní věži. Tesané desky, klenuté místnosti a zdi, nádvoří a muzeum skla a nádobí jsou pouhým zlomkem toho, co hrad může nabídnout. Větší část města Kerak se rozprostírá mezi starými zdmi křižáckého hradu. Město bývalo moabitskou tvrzí dávno před příchodem Křižáků. O Keraku je také zmínka v Bibli a je vyobrazen na madabské Mozaikové mapě.