Írán

Írán je muslimský stát v Přední Asii, dříve nazývaný Persie. Na západě sousedí s Irákem, na severozápadě s Tureckem, Arménií a Ázerbajdžánem, na severu s Turkmenistánem, na východě s Afghánistánem a Pákistánem. Na jihozápadě ho omývají vody Perského zálivu a Arabského moře, na severu je to moře Kaspické. Počtem obyvatel a rozlohou cca 1,6 milionu km² náleží Írán mezi 20 nejlidnatějších a největších zemí světa.

Teherán je hlavním a největším městem Íránu s 15 miliony obyvatel. Nachází se na úpatí pohoří Alborz. Velikostně je srovnatelné s Londýnem či New Yorkem. Je sídlem nejvyšších úřadů státní správy a najdete zde také četné univerzity, muzea a pamětihodnosti, své zastoupení zde mají významné domácí i zahraniční firmy a instituce.  V Teheránu jsou dvě letiště, Mehrabád a Letiště imáma Chomejního, jež zajišťují spojení se všemi hlavními obchodními a politickými středisky na světě. Z průmyslových odvětví zastoupených ve městě mají největší význam automobilový a elektrotechnický průmysl, textilnictví, výroba stavebních hmot, zbraní, chemických látek a cukru. V Teheránu mezi sebou kontrastují staré čtvrti v jižních částech metropole a moderní rozložené na severu. Mezi nejzajímavější místa patří Golestánský palác v samém srdci města, obklopený parkovými plochami a kanály. Z objektů v areálu je nejvýznamnější Audienční palác z dob šáha Fath Alího (1797-1834), v němž se až do 20. století nacházela oficiální rezidence perských šáhů (dnes muzeum). Za zmínku stojí i Palác mramorového trůnu, jenž za svou dnešní podobu taktéž vděčí Fath Alímu, a Bílý palác, zbudovaný šáhem Muzaffaruddínem. Jižně od palácového komplexu leží rozlehlý, složitě strukturovaný prostor bazaru spolu s mešitou imáma Chomejního, původně nazývanou Masdžid-e šáh, tedy Šáhova mešita. Mešita pochází z let 1809-1824 a do jejího vnitřního dvora vedou čtyři mohutné vstupy s charakteristickou podobou ívánů; nad severním z nich se vypínají minarety z dob šáha Násiruddína. Bazar tvoří samostatnou čtvrť a kromě typických krámků v něm lze nalézt i banky, dílny, medresy, čajovny či restaurace. Mimo centrum směrem na sever se v městské čtvrti Darband nachází někdejší letní sídlo šáhů, dnes známé pod názvem Sádábádské palácové muzeum. Je rozložené na ploše 410 ha a jeho centrálním objektem je Bílý palác Rezy Šáha Pahlavího, dokončený roku 1936. Z 54 místností dvoupatrové budovy sloužilo deset pro audienční a slavnostní účely, mohutná socha Rezy Šáha však byla po islámské revoluci odstraněna.

Isfáhán je město nacházející se jižně od Teheránu a jedno z nejkrásnějších měst. Vzestup města začal v 16. století za vlády Šáha Abbase I., který z něj udělal hlavní město. Esfahan (Isfahán, Esfahán) má 1,6 milionu obyvatel. Doprava v ulicích je někdy tak velká, že je problém přejít. Auta mají přednost a nezpomalí, musíte sprintovat. Hlavní třídou, už od konce 16. století, je Chahar Bagh, která na jižním konci překračuje v létě téměř vyschlou řeku Zayandeh. Zajímavá místa: Imámovo náměstí, Mešita Sheikh Lotfollah, Palác Ali Qapu, Velký bazaar, Muzeum dekorativního umění, Mosty přes řeku Zayandeh a další.

Pohoří Alborz je populární destinací díky blízké vzdálenosti od hlavního města, nabízí lanovkovou přepravu k lyžařským sjezdovkám otevřených v měsících leden až březen. Alborz je pohoří Alpsko-himálajského systému na severu státu Irán u Kaspického moře. Na severozápadě navazuje na Malý Kavkaz, na východě na horská pásma pokračující do Afghánistánu. Jeho nejvyšší hora, stratovulkán Damávand, je současně nejvyšší horou Íránu.

Druhé největší město Iránu je domovem zrekonstruované modré mešity (1465) a zastřešeného bazaru, který se tu koná již od 15. století. Město se rozkládá v údolí, v nadmořské výšce 1350 m na soutoku řek Kuri a Adži, severně od něj se vypíná masiv stratovulkánu Kúh-e Sahand (3750 m n. m.). Nejcennější památkou Tabrízu je Modrá mešita z 15. století, dokončená Džahánšáhem z rodu Karakojunlu a po ničivém zemětřesení zase obnovená. Je zbudována z cihel na čtvercovém půdorysu, s kupolí v centrální části, a vstupuje se do ní značně poškozeným ívánem ze severní strany. Vnitřek je bohatě zdoben modře tónovanými mozaikami, nechybí ani nápisy tesané do mramoru a jiné pozoruhodnosti. Druhou nejvýznamnější stavbou je Arg-e Alíšáh, někdy nesprávně nazývaný citadelou. Pochází z let 1316-1335 a je ve skutečnosti pozůstatkem mešity, jejímž stavebníkem byl Tádžuddín Alíšáh Tabrízí, vezír ílchána Öldžejtü. Celkově kromě bazaru a Modré mešity nemá již Tabríz mnoho turisticky atraktivních míst, což souvisí s periodicky se opakujícími zemětřeseními v minulosti, jimž padla řada památek za oběť.

Šíráz je šestým největším městem a zároveň střediskem provincie Fárs, starověké Persidy. Leží asi 700 km jižně od Teheránu v nadmořské výšce 1500 m, okolní hornatý terén náleží k pohoří Zagros. Žije zde zhruba 1,8 milionu obyvatel. Nejnavštěvovanějšími místy v Šírázu jsou mauzolea básníků Háfize a Sádího, první z dob dynastie Zandovců (18. století), druhé navržené francouzským architektem A. Godardem v roce 1952. Obě jsou pro Íránce téměř poutními místy, zvláště hrobka Háfizova, kterou často vyhledávají mladé páry. Patrně nejdominantnější stavbou města však je citadela Karíma Chána, zbudovaná z cihel a sloužící jako rezidence i jako obytný prostor panovníka. Je tvořena dvoupatrovým palácem připomínajícím karavanseraj a mohutnou hradbou s cimbuřím, zpevněnou na rozích oválnými věžemi. Ze sakrálních staveb je třeba připomenout Masdžid-e Džáme Atík (starou páteční mešitu), jejíž počátky sahají již do dob dynastie Saffárovců, Masdžid-e Vakíl z dob Karíma Chána a Masdžid-e Násir ol-Molk, nazývanou též Růžová mešita. Mezi světskými stavbami vyniká palác v parku Bagh-e Eram, postavený ve slohu typickém pro kádžárovskou epochu.

Damávand je neaktivní sopka nacházející se v pohoří Elborz a s 5 610 m je nejvyšším vrcholem Iránu i všech zemí Blízkého východu. Nachází se poblíž jižního pobřeží Kaspického moře v provincii Mazandarán, 66 km severovýchodně od íránského hlavního města Teherán.