Špicberky

Informace o zemi

Divoké hornaté souostroví vysoko nad polárním kruhem. Čarokrásná říše skal, ledu a divokých zvířat. Souostroví magického půlnočního slunce i nekonečné zimní tmy. Špicberky jsou nejseverněji osídlený kout naší planety, kde je možno zažít "bílé" noci.

Informovat o zájezdech na Špicberky?

Mapa

Základní údaje

Oficiální název: Svalbard
Rozloha: 62 050 km2  
Obyvatelstvo: 3 500  
Národnostní složení: norové
Hlavní město: Longyearbyen
Státní zřízení: součástí konstituční monarchie - Norského království
Územní členění: Ostrovy: Spitsbergen, Západní Špicberky (37 673 km²), Nordaustlandet, Severovýchodní země (14 443 km²), Edgeøya (5074 km²), Barentsøya (1288 km²), Kvitøya (682 km²), Prins Karls Forland (615 km²), Kongsøya (191 km²), Bjørnøya (178 km²) Svenskøya (137 km²), Wilhelmøya (120 km²)
Jazyk: norština
Měna: norská koruna (NOK)
Náboženství: luteráni 85,7 %, římští katolíci 1 %, další křesťané 3,4 % muslimové 1,8 % (celé Norsko)
Časové pásmo: GMT +1 hod.
Mezinárodni předvolba: +47
Důležitá telefonní čísla: lékařská pohotovost 113 nebo 2293 2293 (Oslo, Legevakten - Storgata 40), policie 112, požární služba 110

Objevte s námi Špicberky

Vybíráme z nabídky zájezdů

Praktické informace

Cestovní doklady a víza

K cestě není vyžadováno vízum.

Praktické informace na cestu

Špicberky (norsky Svalbard) jsou ostrovy v Severním ledovém oceánu severně od evropské pevniny. Je to skupina ostrovů roztroušených mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky. Zároveň je to nejsevernější část Norského království. Přísně vzato se Špicberky (Spitsbergen) jmenuje pouze největší ostrov na západě souostroví, označování celého souostroví tímto jménem je ale značně rozšířené. Podle Špicberské dohody ze dne 9. února 1920 je souostroví pod přímou suverenitou Norska a podle zákona ze dne 17. června 1925 rovněž částí Norského království. Trvale obývané jsou pouze tři ostrovy: Západní Špicberk (Spitsbergen), Medvědí ostrov (Bjørnøya) a Hopen. Podle Špicberků pojmenovala anglická astronomka Mary Adela Blaggová pohoří Montes Spitzbergen na přivrácené straně Měsíce.

Špicberky byly pravděpodobně objeveny kolem 12. Století Rusy a Vikingy. První zmínky o Svalbard jsou v islandské historické písemnosti z roku 1194. Objevitelem, který zde skutečně přistál, byl Willem Barents v roce 1596. V letech 1612 – 1720 se zdejší vody staly důležitou velrybářskou stanicí pro Holanďany, Dány, Nory, Francouze a Angličany. Expedice na Špicberky vedl i Roald Amundsen. Geologicky zmapovány byly ostrovy až v letech 1940 – 1980. Dle Špicberské dohody, která byla uzavřena 9.2.1920 je souostroví pod přímou suverenitou Norska a dle zákona ze 17.6.1925 částí Norského království.

Ekonomika se soustředí převážně na těžbu uhlí a rybolov. Ve 20. století se začal rozšiřovat turismus, který hraje v současnosti důležitou roli.

Stravování

Cena levnějšího jídla jako pizza, asijská kuchyně, burgery a podobně se pohybuje kolem 300-400 Kč, za hlavní jídlo v restauraci pak zaplatíte kolem 500-700 Kč. Pivo stojí kolem 150-200 Kč půl litr.

 

Podnebí

Celoročně! Svalbard má co nabídnout v každou roční dobu. Tzv. dark season, kdy slunce nevychází nad obzor, trvá od poloviny listopadu do konce ledna. V tu dobu sice panují poměrně nehostinné podmínky a teploty klesají k minus třiceti, na druhou stranu je to ideální období pro pozorování polární záře. Na začátku února se každý den přidá zhruba čtvrthodina slunečního světla a od konce dubna do konce srpna už slunce nezapadá a vy tak můžete zažít ten pravý polární den. Pokud toužíte po výletu na sněžných skútrech nebo psích spřeženích pak je nejlepší období březen – květen. Ke konci května už taje sníh, tvoří se potoky, které není možné na skútru bezpečně přejet a roztává led ve fjordech. Což ale znamená, že naopak začíná vhodná doba pro výlety lodí.

Ačkoli leží Špicberky daleko za polárním kruhem, moře zde většinou nezamrzá. Ostrovy jsou z 60 % pokryté ledovci nebo sněžnými pláněmi. Místní arktické podnebí ovlivňuje Severní Atlantik. Průměrná teplota se pohybuje mezi plus deseti a mínus čtyřiceti.

Špicberská příroda je nádherná, skutečně arktická, z velké části pokrytá ledovci a na ostrovech nerostou žádné stromy.

Špicberky - Fotogalerie

Kam se vydat

Na Svalbardu se nachází celkově jenom tři a půl města – norský Longyearbyen, ruský Barentsburg a vědeckými pracovníky obývaný Ny-Ålesund. Půlka je ruské město Pyramiden, které je ale od roku 1998, kdy se tam přestalo těžit uhlí, vybydlené a opuštěné. Krom těchto zmíněných městeček, žije ještě pár lidí ve Svee a Hornsundu.

Longyearbyen

Muzeum vzducholodí

Na výstavě si můžete prohlédnout fotografie, filmy a modely vzducholodí z expedic, které mířily ze Svalbardu na severní pól. Mezi ně patří America, která podnikla neúspěšné pokusy o dobytí severního pólu mezi lety 1906 – 1909, Norge (první vzducholoď, která pod vedením norského polárníka Roalda Amundsena přeletěla přes severní pól z Evropy do Ameriky. A v neposlední řadě i Italia, která ztroskotala v květnu 1928 nedaleko Severovýchodní země na Špicberkách. Členům posádky pod vedením Umberta Nobileho se podařilo zachránit se a vysílačkou přivolat pomoc. Při následném pátrání ale zahynul Roald Amundsen. Český vědec František Běhounek popisuje cestu a ztroskotání Italie v knize Trosečníci na kře ledové.

Svalbardské muzeum

Zde si můžete prohlédnout exhibice popisující historii Špicberk spojenou především s lovem velryb a těžbou černého uhlí i unikátní exhibici svalbardské flóry a fauny. Mají vycpaného ledního medvěda, takže si můžete udělat představu o jeho velikosti.

Longyearbyenský kostel

V Longyearbyenu se často setkáte s označením: toto je nejvíc nejsevernější věc na světě. A na rozdíl od pošty (severnější je v Ny-Ålesundu) je kostelík asi opravdu nejvíc nejsevernější.

Důl číslo 2b

Opuštěný důl na černé uhlí se nachází na svahu Gruvefjellet v půli cesty mezi centrem Longyearbyenu a Nybyenu. Těžilo se zde mezi lety 1913 a 1964. Během druhé světové války, 8.září 1942, důl 2b vyhořel poté, co byl Longyearbyen napaden německou válečnou lodí Scharnhorst a dvěma dalšími loděmi z řady Zerstorer (destroyer). Oheň se nepodařilo kompletně uhasit až do roku 1962! Nyní je to národní kulturní památka a mezi místními i turisty oblíbený cíl procházek. Místní ho přezdívají "Julenissegruva" – důl Santa Clause. Děti v Longyearu totiž věří, že tam žije Santa Claus. Každý rok o Vánocích mohou děti napsat svoje vánoční přání a hodit je do schránky umístěné u silnice pod dolem.

Důl má několik pater. Ve spodním patře si můžete prohlédnout zbytky transportního systému, kterým se přepravovalo uhlí do přístavu. V horním patře je pak samotný vstup do dolu. Z obou pater je ale krásný výhled na Longyearbyen. Do dolu číslo 3, kde se v době těžby vytěžilo více než polovina celé produkce uhlí SNSK (Store Norske Spitsbergen Kulkompani), a který byl uzavřen v roce 1996 se nyní můžete podívat v rámci organizované turistické prohlídky.  Update: Důl byl v minulém roce z bezpečnostních důvodů veřejnosti uzavřen!

Semenná banka

Svalbardská semenná banka byla oficiálně otevřena 26. února 2008. Je zde uchováno okolo 1.5 milionu různých semen. Špicberky byly zvoleny jako ideální místo díky tomu, že je zde permafrost a naopak tu není žádná tektonická aktivita. Umístění banky (130 metrů nad mořem a 120 metrů uvnitř skály) má uchovat semena i v případě masivního tání. Dovnitř banky se nelze podívat. Nicméně v Norsku mají zákon, že každá budova, jejíž výstavba přesáhla určitou částku, musí obsahovat umělecké dílo, tudíž je na budovu banky docela hezký pohled i zvenčí. Střecha a vstup do banky jsou pokryty reflexními materiály, které v létě odráží světlo. V zimě vstup svítí nazelenalým světlem díky více než dvěma stům optických kabelů.

Pyramiden

Kdysi bývalo velké hornické město, chlouba Sovětského svazu, kam navezli černozem z Ukrajiny, aby zde mohli vysadit trávu. Na Špicberkách totiž žádná neroste. Tenkrát zde i postavili moderní kulturní, sportovní a společenské centrum, opět sochu Leninovi a prováděli „užaslé“ delegace ze Západu.

Stáhnout katalog

Preferujete tištěný katalog?

Rádi vám jej zdarma zašleme!

Chci tištěný katalog