TAJEMNÁ HORA KAILÁS je považována za střed světa a osu vesmíru, kolem které se vše otáčí. „Vzácný sněžný vrchol“ západního Tibetu je nejvýznamnější náboženský masiv planety. Koncentruje mystické duchovno, síla místa je mimořádná! Everest je vyšší, Kailás jej předčí atmosférou. Pohled na velkolepou krásu hory plní srdce radostí i děsem. Nezkameníme před kolosem ohromením…? Jako sídlo bohů uctívají Kailás všechny národy Himálaje i světová náboženství: buddhismus, hinduismus, bönismus, džinismus… Na úpatí hory meditoval tibetský světec Milaräpa, podle legendy zde vedl vítězný boj s bönistickým mágem Naro Bončhugem.
Pod horou Kailas se poprvé milovali Šiva s Párvátí. Soumrak pod horou vdechne dávným bájím život i dnes. Kailás je mužským prvkem, jezero Manasaróvar ženským. Spojením protikladných sil vzniká harmonie. Pokochejme se pohledem, který odjakživa patřil výhradně bohům. Ráj se dá nalézt leckde na zemi. Vytvoříme si jej – nebo zničíme?!
PROSTRACE Poutníci přicházejí k hoře Kailás, aby posvátný masiv obešli po padesát kilometrů dlouhém okruhu. Kora je pro Tibeťany, parikráma pro hindy. Buddhisté a hinduisté putují zleva doprava, bönisté obcházejí horu v protisměru. Pouze o délku těla se posouvají vždy po každé pokloně „plazivé chůze“. Okruh začíná a končí v Darčhenu na úpatí hory Kailás. Na trase jsou buddhistické kláštery Diraphuk a Cutulpuk. Horské sedlo Dolma La v nadmořské výšce 5 660 metrů je zasvěcené vykupitelce z koloběhu životů, bohyni Dolmě. Zde se kora láme do znovuzrození a očisty. V rituální pokloně se zapojí všechny tři symbolické úrovně bytí. Tělo se sklání do sněhu v náboženské pokoře. Modlitbami se projeví energie řeči. Mantry soustředí mysl k duchovnímu cíli. Mysl se upíná na duchovní kvality božstev, které inspirují na cestě k probuzení. Posvátná kora vede hlubokým sněhem, koryty potoků... „Plazivá chůze“ kolem posvátné hory Kailás trvá tři týdny.
MODLITEBNÍ ZÍDKY KOLEM CEST. Mezi mantrami na kamenech dominuje „Óm mani padme húm“, často vylepšené barvami pěti elementů. Chrání lidské duše a jejich příbytky před démony, kterých jsou prý hory plné. Posvátné kameny se obchází ve směru hodinových ručiček. Všechny svatyně se míjí zleva, pravým bokem k uctívanému objektu. Někdo dlouze dlabal posvátné symboly, které se jen „válí“ u cesty. Z pohledu naší civilizace spousta námahy bez praktického využití! „Hromada šutrů“ jen „zbůhdarma bobtná“... Komfort „zbytečných“ věcí je však na životě nejkrásnější!