Jan Košťál:
Bangladéš

Bangladéš je osmou nejlidnatější zemí světa a hlavní město Dháku a přilehlé oblasti obývá téměř 19 miliónů obyvatel. Původ názvu města není znám, ale říká se, že pochází z bengálského slova ’dhaka’, což znamená skrývat či ukrývat. Jasné ale je, že ve městě se jen těžko někde skryjete. Dháka je změtí nových a starých ulic, sbíhajících se k řece Padma, ležící na jednom z ramen veletoku Brahmaputry, která je v Indii známá jako řeka Ganga. Každý den se do města stěhuje za prací a kvůli zhoršujícím se životním podmínkám v pobřežních oblastech dva tisíce Bangladéšanů, a tak je Dháka nejrychleji rostoucím městem na světě a zároveň je i jedním z nejzalidněnějších. Například sem jezdí asi 800 000 rikšáků. Ale i tam se lidem život maličko v posledních letech díky textilnímu průmyslu zlepšuje, protože spousta známých západních značek si nechává šít svoje výrobky právě v Bangladéši a dává tak práci milionům obyčejných lidí. 

Rozhodně ale podle názorů těch, kteří tuto zemi navštívili, ať už se mnou nebo individuálně, nabízí tento kout světa spoustu zajímavostí. Někdy jsou to věci spíše zvláštní, jindy pěkná krajina čajových plantáží, dlouhé pláže, neznámé kopečky a jejich etnika při východní hranici. Ty zvláštnější věci předvádějí různé lidské činnosti, jako jsou řemesla a jiná, často tvrdá, manuální práce, ke které se v jiných zemích až tak moc nedostanete. Ať už je to těžba nedostatkového kamení téměř holýma rukama, řezání a recyklování monstrózních a ze služby vyřazených lodí nebo naopak stavby lodí. Přes to všechno jsou lidé velmi milí a příjemní a taky hodně zvědaví na cizince. Život na vodách ramen delty Gangy a Brahmaputry je též jedinečným úkazem a nesmíme zapomenout na největší mangrovový prales na světě Sundarbans, který je domovem bengálského tygra. A vlaky, ty jsou občas přebukované...

Dháka

Významnou hinduistickou církevní stavbou, která se těší mimořádné vážnosti, je národní chrám Dhakeshwari. Památka, jejíž  jméno v překladu znamená „Bohyně Dháky“, leží jihozápadně od univerzity. V Červené pevnosti, si mohou návštěvníci prohlédnout hrobku princezny Bibi Pari, nejoblíbenější dcery mughalského guvernéra Bengálska Shaista Chána (vládl v letech 1664 –  1688), která byla krátce před svou smrtí zasnoubená s princem Azamem. Kromě mauzolea se uvnitř pevnosti nachází také dodnes hojně využívaná mešita a palác Diwan s vladařskou rezidencí a rozlehlou koupelnou či lázněmi známými jako Hammam. Diwan je krásná, dvoupatrová budova, situovaná ve východní části pevnosti. 

Architekturu ortodoxního křesťanství zastupuje Arménský chrám z roku 1781 a zpočátku sloužil arménské komunitě, která se zde vytvořila kolem kupců a jejich rodin na přelomu 17. /18. století. Chrám vyrostl z původně malé kaple.
Mezi mladší architektonicky působivé památky můžeme zařadit tzv. Růžový palác (Ahsan Manzil), který roku 1872 vyrostl na základech starší stavby, francouzské továrny. Za vznikem této stavby stál ve své době jeden z nejbohatších obyvatel města – Abdul Ghani. Šestnáct let po dokončení stavby ji sice poškodilo tornádo, nicméně následná rekonstrukce budovy ještě umocnila její krásu a velkolepost. Dnes se v jejích prostorách nachází muzeum. 

Cox’s Bazar 

Ne že by byla pláž v Cox´s Bazar zrovna vyhlášeným letoviskem, do kterého by směřovalo mnoho zahraničních turistů, ale určitě stojí alespoň za zmínku. Už proto, že jde o nejdelší pláž na světě. Táhne se po pobřeží v délce 120 km. Cox´s Bazar je zároveň přístavní město nedaleko pláže s úžasným rybím trhem a přístavem dřevěných rybářských lodí. Nachází se v jihovýchodním Bangladéši.

Sundarbans

Národní park Sundarbans (Sundarbanský deštný prales) je na seznamu UNESCO. Najdete ho na hranicích Bangladéše v deltách řek Ganga, Meghna, Brahmaputra a Meghna u Bengálského zálivu. Oblast se dále dělí na západní, jižní a východní rezervaci. Les pokračuje dál do Indie a jeho celková rozloha činí 10 000 km2.

Taky je tam co fotit, tak se třeba koukněte na soubor fotografií z několika předchozích cest.