Snese mozaiku postřehů. Na ploše větší než Čechy žije 700 000 obyvatel. Všichni lidé nad čtyřicet let se narodili 1. ledna. Mají jen křestní jméno, příjmení nebylo třeba. Otroctví bylo zrušeno až roku 1956, první silnice se do Bhútánu „namotala“ až v roce 1962. Hranice se poprvé nesměle pootevírá pro cizince roku 1974. Bhútán do svého království pustí jen několik tisíc cizinců ročně. Individuální turistika v Bhútánu neexistuje, cizinci musí přijet v organizované skupině a předem uhradit 200 USD na osobu. Služby zaně jsou ovšem perfektní! Penězi se zde platí teprve 30 let…
MNICH DRUKPA KUNLEY – „POSVÁTNÝ BLÁZEN“ – měl v 15. století svérázné metody šíření víry. Skvělých výsledků dosahoval svým čarovným penisem. Má nadšené stoupence v celém Bhútánu. Falické symboly raší po celé zemi. Zdobí stěny budov, jako dřevěná „torpéda“ visí pod střechami stavení. Dřevěný penis ochrání i úrodu.... Mnich žehná dřevěným penisem i původním lukem. Bezdětná žena, léta se marně snažící o potomky, prý teď v chrámovém objektu otěhotní. Kdo to zařídí? Některý z mnichů...? Chrám Čimi Lakhang založil v roce 1499 sám „Posvátný blázen“ – mnich Drukpa Kunley„Sedm statečných“žen tančí kolem penisu.
KULTURA
V Bhútánu se dnes už také nesměle líhnou nové diskotéky, bary, kino a televize. Navzdory novým lákadlům jsou pro Bhútánce však stále největší zábavou náboženské svátky a obřady. Působivé rituály vládnou dění ve všech oblastech. Barevné oslavy mají nádherně odlišné podoby…
UMĚNÍ
Největším uměním Bhútánu je to, že zde po generace neznali slovo umění. Nemuseli ten výraz používat. Tvořící domorodci si nehrají na umělce, jsou jimi zcela přirozeně. Jejich malby, sochání i řezání byly po léta každodenní všední činností. Podobně jako sousedka sází rýži, soused oře s párem jaků, pan Karki právě maluje. Nebo trochu miluje? Dnes už třeba mailuje…
Ukázka z knihy Šangri-la, Hledání ztraceného ráje
Související zájezdy
Čtyři klenoty Himálaje
+ další 1 termín 15 dní