Cestovatelské články

Nový Zéland je možné bez přehánění nazvat přírodním klenotem naší planety. Na relativně malém území se díky izolovanosti ostrovů zachovalo obrovské množství endemické flóry i fauny, a to v nejrůznějších přírodních podmínkách.

Na novozélandském Severním ostrově se nachází horké písečné duny a jen několik stovek kilometrů jižněji, v národním parku Mount Cook, už po staletí hloubí ostrá údolí majestátní ledovce. Tři hlavní ostrovy Nového Zélandu – Severní, Jižní a Stewartův – jsou domovem podivných tvorů živočišné říše. Absence přirozených predátorů evolučně připoutala mnohé ptáky k zemi – křídla prostě nepotřebují. Příkladem za všechny je nelétavý a téměř slepý pták kivi (Apteryx), který se stal národním symbolem a zároveň jakýmsi synonymem slova „Novozélanďan“.

Je však nutné smutně konstatovat, že žádný ráj netrvá věčně. Zavlečení predátoři, kterými jsou hlavně vačice a krysy, likvidují unikátní ekosystém astronomickou rychlostí. Zbývá se jen modlit, aby uspělo co nejvíce ochranářských projektů organizovaných všudypřítomným Oddělením ochrany životního prostředí (DOC).

více

Winston Churchill Ugandu označil jako „perlu Afriky“ a ta se tímto označením stále hrdě pyšní. Leží v srdci Afriky, na březích Viktoriina jezera, rozpíná se na jih i na sever od rovníku.  S rudou půdou, zelenými banánovými plantážemi, neprostupnými pralesy a nedostupnými vrcholky hor. Jedním z lákadel této země je tajemstvím zahalen pramen Nilu a k největším turistikým atrakcím se nepochybně řadí návštěva šimpanzů a horských goril.

více

Zhruba 970 km na západ od jihoamerické pevniny leží skupina ekvádorských ostrovů z hornin sopečného původu, pro které se vžilo pojmenování Galapágy. Skládají se ze šesti hlavních a mnoha menších ostrovů, s hlavním administrativním centrem umístěným na San Cristóbalu. Dnes je už snadné nasednout do letadla a po 90 minutách letu vystoupit v jiném světě, dříve však lidé museli spoléhat pouze na vítr opírající se do plachet...

více

Roku 1975 byl v džungli severní Kolumbie u města Santa Marta učiněn senzační objev – došlo k odkrytí dosud neznámého indiánského osídlení. Bylo mu dáno jméno “Ztracené město” neboli španělsky  La Ciudad Perdida. Existovaly i jiné názvy, ten původní domorodý prý zněl Teyuna a guaqueros (vykradači předkolumbovských hrobek) ho nazývali “Zelené peklo”. Vzniklo asi v 12. století v blízkosti řeky Río Buritaca, v severovýchodní části pohoří Sierra Nevada de Santa Marta, v nadmořské  výšce od 900 do 1 300 m.n.m. Se svými dvěma kilometry čtverečními patří Ztracené město mezi ta největší, která kdy byla na jihoamerickém kontinentu objevena. Zakladatelem byl indiánský kmen Tayrona, který na vrcholku svého rozvoje ovládal celé pohoří Sierra Nevada, ale během španělského dobývání postupně podlehl přesile.

více

Na jihozápadním pobřeží Srí Lanky mezi městy Unawatuna a Weligama se až do dnešních dob udržel zajímavý zvyk - rybaření na vysokých kůlech. Mořské pobřeží není v této části ostrova rovné, nýbrž členité, se zátočinami jemného písku přerušovaného plochými skalami vybíhajícími do moře jako předvoj země. Vlny, které přicházejí z Indického oceánu, jsou daleko od pevniny pouze líně se zdvíhajícími masami vod. Dojdou-li však na pobřežní mělkou lavici, vztyčí se do nestvůrné výšky a s bílou čepicí pěny a divokým jekotem se vrhnou na nechráněnou zemi. Aby si místní rybáři zajistili úlovek ryb hledajících potravu v klidnějších vodách, tak už od nepaměti loví v přírodou vytvořených tišinách krytých řetězcem útesů. Zde ale síť ani loďku použít nelze a z břehu se vlasec nedohodí. Proč si tedy nezařídit vysuté hřady nad mořskou hladinou?

více

Jméno himálajského království Bhútán se na stránkách českého tisku neskloňuje často. Na začátku září jste si mohli přečíst o mladém králi, který si vzal za ženu obyčejnou dívku z lidu, čtyři roky předtím zase o tom, jak jeho otec v zemi zavedl demokracii. Také jste měli možnost se dozvědět, že Bhútán je první zemí na světě, kde je zcela zakázán prodej tabákových výrobků a především, že Bhútáncům nejde o co nejvyšší hrubý domácí produkt (GDP) ale o veliké národní štěstí (GNH). Vše to zní jak pohádka o idylickém Šangri-la, jaká je ale skutečnost?

více

Nejrozšířenější a nejvyhledávanější turistickou aktivitou v Nepálu je trekking. Déletrvající pěší výlet do Himálaje po více či méně zřetelných horských pěšinách nabízí seznámení s místní kulturou, sportovní výkon i trekařský cíl. Ze začátku svaly bolí, nohy otékají a batoh tíží. Koncem prvního týdne si ale tělo zvykne a trekař je překvapen svojí silou, energií a pružnými svaly. Jak se postupně zlepšuje fyzická kondice, jak ubíhá den za dnem, tak se mysl oprošťuje od všeho nepodstatného a příroda a domorodci jsou bližší. Ve shonu civilizovaného světa se jen zřídka těšíme z čistých okamžiků, ale zde tyto chvíle přicházejí velmi snadno a rychle. To potvrzuje i úsloví, že Nepál je tu, aby změnil tebe, a ne abys ty měnil Nepál. Mnoho turistů našlo na treku nové perspektivy a chtějí se ještě jednou vrátit.

více

Touha nalézt ztracený eden je stará jako lidstvo samo. Ze všech bájí světa se nejdéle traduje příběh o pozemském ráji nedotčeném časem ani smrtí. Snová země má nespočet zajímavých jmen. To nejkrásnější je ŠANGRI-LA. Středomoří si vysnilo bájnou Atlantidu, křesťanská Evropa posunula ráj na nebesa, která si zasloužíme až po smrti. Himálaj to má jednodušší, ukrývá sen Šangri-la. Krajina opojné blaženosti a věčného blahobytu leží pod ledovým trůnem božstev. V nejvyšších a nejzajímavějších horách, jaké lidská fantazie dokáže vymyslet. Nejen hory zde žijí klidněji… Je-li kde na světě ráj, je to zde!

Každý chce proniknout do legendy Šangri-la. Vzdálit se přetechnizovanému světu s problémy až příliš pozemskými. Tajemné údolí prý existuje, není však zakresleno na žádné mapě. Stačí jen vědět, kde a jak hledat. Přání ocitnout se mimo obvyklý časoprostor je sžíravé. Uspěchanou Evropu svírá věčný nedostatek peněz. Stále sníme o lepším světě... James Hilton vydal v roce 1933 knihu Lost horizon – Ztracený obzor o bájném ráji Šangri-la. Kdo ho najde, nikdy nezestárne. V jeho příběhu ztroskotalo v Himálaji letadlo. Přežilo jen pár pasažérů, které mniši přivedli do údolí Šangri-la plného štěstí. Nabízená nesmrtelnost má jedinou podmínku. Ráj nesmí nikdo opustit, ani na chvíli se vrátit mezi své blízké a známé… Příběh je příliš krásný na to, aby mohl být pravdivý. Přesto, nebo právě proto, Šangri-la láká k návštěvě!

více

Indonéská republika, čtvrtá nejlidnatější země světa obývaná z 87 % muslimy, se táhne jako most od asijského k australskému kontinentu. Rozkládá se na více jak 13 600 ostrovech v délce 4 800 km mezi Jihočínským mořem, Indickým a Tichým oceánem. Indonésané ji nazývají TANAH AIR (Země a voda).

Kolem roku 3000 př.n.l. přišly do této oblasti první kmeny z jihoasijské pevniny. Mezi 7. a 15. stoletím tvořily hinduisticko-buddhistické říše první mocenská centra, z nichž se začal vyvíjet státní svaz zasahující celé souostroví. Mezi 14. a 16. stoletím proběhla násilná islamizace, která se nedotkla jen ostrova Bali a některých vnitrozemských oblastí. Některé oblasti byly později zasaženy vlivem křesťanských misionářů - včetně oblasti kolem Danau Toba v centrální části ostrova Sumatra. Jezero Toba bylo vytvořeno zalitím kráteru po rozsáhlé erupci sopky před 75 000 lety. Tento kráter je největším a nejhlubším na světě s průměrnou hloubkou 450 metrů (v některých místech až 800 metrů).

více